(pocta Václavu Hraběti)
Světla jen tolik
aby Měsíci zbylo
na jeho noční tah Prahou
komorní hudbu tramvají
víno sladké a laciné
a cigaretu drahou tak
že jsme ji nekoupili
Odkládám šaty
a odívám se do rozpaků
v té hvězdné chvíli
kdy vcházím na scénu
tvé fantazie
Prsty ti do vlasů
šeptám monolog Večernice
Zavři oči a dívej se
jak mi srdce bije
jak měkce se skládá
tato noc do mého klína
Voyeur Měsíc se zastavil
a šmíruje nás
zírá skrz oponu žaluzie
na má stehna a tvůj chtíč
a na maličkou sedmikrásku
za mým uchem
přihne si z flašky Noci
zavrávorá
a pak nejistým krokem
vydá se pryč
do ulic tohoto města
hledat svou vlastní
rychlou lásku
Usínáš
s prsty zaťatými
do mých dlaní
Dýchám tmu
a v podbřišku mi klíčí
strach ze svítání