Vítej beznaději
možná už spolu
věčně budem spát
Až poslední letní sny
zadáví uslintaný
listopad
vlezeš mi pod peřinu
kde svírám vlastní kosti
a řekneš
Miláčku tak jsem tu!
a se mnou další
podnapilí hosti
pochyby
co okusují nehty do krve
a výčitky
rozteklé v břiše
Zas obejmem se
jako poprvé
a řvát do polštářů
budem tiše