Neměls‘ do mne vstoupit milý
Pod hladinou něžných očí
zrádné víry se mi točí
temné proudy ve mně plynou
pozdě hledat vodu jinou
už jsi můj a ztrácíš síly
Osmělit ses neměl milý
Pod jazyky vln co hladí
ukryté jsou žlázy hadí
voda, která zprvu studí
teď už pálí na tvé hrudi
dravé zuby cejchují tě
stahují se vlasů sítě
pozdě couvat v této chvíli
Napij se – lokej – ještě víc
Dýchej mou vlhkost z plných plic
Jsi můj – můj – můj
Už obtékám tvoje tělo
zaplavuju srdce čelo
smýkám tebou peřejemi
marně křičíš Dobře je mi!
V sobě potápím tě ke dnu
A pak prudší nežli prve
lačná tvojí vroucí krve
vzhůru do oblak tě zvednu